Zátiší

Zátiší se šiškou (1965)
Zátiší se šiškou (1965)

Když se Holý vrátil z první světové války, kde byl svědkem neustálého ničení a umírání, vážil si stejně jako celá jeho generace nejobyčejnějších věcí. Takové je např. Bílé zátiší s novinami (1926), pozoruhodné tím, jak v něm Holý experimentuje s delikátní barevností. Působí nebarevným dojmem, což mu dodává nádech neskutečnosti.

Zátiší po zlomovém roce 1927 a po celá třicátá léta se vyznačují optimistickou pestrou barevností, jsou hédonistickou oslavou života se všemi jeho požitky. „Čistá výtvarnost“ se v nich projevuje opakovanými variacemi řešícími vztahy světla a stínu, barevné hmoty a lazury, linie a plochy, hlavně je však okouzlena smyslovou krásou, kterou představují především květiny. Na pozadí se v nepravidelných ploškách střídá víc barev, které tvoří zajímavé akordy, tvary z popředí se do něj prolínají. Kresba je ještě energičtější, někdy je provedena dřevěnou násadkou štětce. Skrze zobrazené předměty (ovoce, víno v láhvi i hroznové, sklenice, mísa na noze) oslavuje život se všemi jeho požitky. Tento posun k hédonismu odráží hospodářský růst Československa.

Během druhé světové války promítá do tohoto žánru svou touhu po míru a harmonii. Zátiší sestavuje z obyčejných plodů, jako jsou švestky, hrušky, broskve, jablka, a kombinuje je s běžnými nádobami, hliněnými džbány a sklenicemi. Zaměřuje se na jejich povrch, který je výborně vystižen zejména v pastelových zátiších. Obdivuhodná je delikátnost barvy, kdy převažuje různými odstíny jemně zabarvená běloba, na níž vynikne akcent jasné barvy – žluté v případě Zátiší s citróny (1973), fialové v Bílé kytici s tulipány (1944) nebo modré (Bílý šeřík v modrém džbánku, 1973). V zátiších je přítomna radost z nejprostších věcí a tím připomínají Holého tvorbu těsně po první světové válce. Podobný intimismus převládal v období protektorátu u většiny českých umělců.

Od padesátých let jezdil Holý pravidelně do Orlických hor, do Slatiny nad Zdobnicí za přáteli Krčmářovými. Jedním z témat jeho obrazů se stala zátiší z předmětů různě poskládaných v jejich bohémské domácnosti. Tak například v Zátiší s lampou a zelenou rukavicí (1952) stojí na diagonálně komponovaném stole u nedopité lahve džbánek s makovicemi, konvička a petrolejová lampa, vedle níž leží nůžky, sirky a rukavice. Tato zátiší mají pozoruhodnou kompozici i barevnost a divák vnímá zejména jejich výtvarnou stránku.

V šedesátých letech se do obrazů prostřednictvím diagonál a vykloněných os předmětů vkládá prvek nejistoty a úzkosti. Věci jako by padaly, vyklánějí se do stran, stůl, na němž stojí, je komponován diagonálně. V Zátiší se šiškou (1965) tak vyvolávají nestabilní dojem láhev a dva džbánky, nakloněné doleva. Také pastelová zátiší se v této době proměňují: předměty v nich jsou jednodušší, kreslené na stále hrubším kartonu výraznými energickými tahy.

V samotném závěru života se do Holého zátiší vrací klid.

„Zabitá krůta nebo mrtvý zeleně namalovaný zajíc Soutina (…) – na taková zátiší nikdy nezapomínám.“ (katalog Miloslav Holý. Zátiší a květiny , 1973).

„Setkání s konvičkou a šálkem, se skromnou kytičkou ve džbánečku, které jsem znal od mládí doma (...), vše to bylo pokračováním mého válkou přerušeného života (…). Ta konvička a bílý ubrus vracely mi blahý pocit klidu domova. (…) Zátiší – skupina několika neživých předmětů, které znovu v život uvedly představu a pocit mého klidu, jistoty a štěstí u rodičů v mém rodném Karlíně. Chtěl jsem malovat srozumitelně, tak, jak to každý vidí, jak jsem se tehdy domníval.“(1)


(1) MAŠÍN, Jiří. Miloslav Holý. Zátiší a květiny (kat. výst.), Špálova galerie Praha, Oblastní galerie Liberec, Galerie výtvarného umění Gottwaldov, Praha 1973, nestr.